пятница, августа 21

Solitude Productions: X Years Of Doom & Solitude

Solitude Productions к своему десятилетию выпустили гигантский сборник X Years Of Doom & Solitude, куда включили по трэку с каждого изданного ими за десять лет релиза. 35 часов, 220 трэков и все бесплатно, то есть даром.


Наши трэки вошли в компиляцию под номерами 158 (Routine of Life) и 211 (Damn These Deserts). Целиком здесь, а по этой ссылке можно почитать дополнительную информацию.



среда, августа 19

Boys! review: R.U.M. zine

Hodně bizarní je toto hudební dílo pocházející z dalekého města Novosibirsk, kde už od roku 2002 působí skupina EVOKE THY LORDS. Ta se v letošním roce vytasila už se třetím řadovým počinem, jež nese tajuplný název „Boys! Raise Giant Mushrooms in Your Cellar!“, ovšem pokud patříte k milovníkům sci-fi, jistě jste rozpoznali, že obdobný titul vzešel už dříve z dílny slavného spisovatele Raye Bradburyho. Nicméně i v českém překladu lze toto dílo vyhledat v doslovném překladu, čili správný název povídky zní „Hoši! Pěstujte i vy obří houby doma ve sklepě!“ Dějová linie je pak vpravdě brutální, neboť vypráví o napadení lidské rasy mimozemskými bakteriemi pocházejícími z tajemných hub, které ve sklepě svých rodičů vypěstoval jeden z hlavních hrdinů příběhu.

A protože EVOKE THY LORDS byli tímto dílem nanejvýš fascinováni, rozhodli se vytvořit jakýsi doprovodný soundtrack ke knižní předloze, čímž si tak trochu zadělali na problém, přestože v mých očích nakonec obstáli. Na můj vkus si však příliš nevyhráli s celkovou image, která by si rozhodně zasloužila honosnější kabátek, tj. obal i booklet, přičemž velký nedostatek spatřuji v absenci textů a nic na tom nemění ani to, že zpěvů je v jednotlivých skladbách poskrovnu. Strohost si takto pojatý příběh jistě nezasloužil a posluchač je tímto ochuzen o komplexní interpretaci vlastního výkladu s možnými odbočkami.



Co se však kapele nepodařilo v ranku průvodním, toho bylo alespoň částečně dosaženo prostřednictvím hudby. Hned úvodní skladba „Damn These Deserts“ zavádí posluchačovo ucho na stezku plnou stone-doomových pikanterií, tu a tam lze zaslechnout i motivy čistého art-rocku. Významná úloha, alespoň co se týče atmosféry, byla svěřena příčné flétně, jejíž kouzla mi dala vzpomenout na album „Unicorn“ od české formace VOTCHI. EVOKE THY LORDS jsou však ve svém výrazu mnohem ponurejší a hned následující „Betrayer/Lier“ o tom do puntíku vypovídá. Ve druhé části kompozice se poté objevují i zpěvy, resp. brutální growling, jež je záhy doplňován vokály hostující Anastasie Kuzhelové. „World Without Me“ pak zachycuje formaci v rozpoložení hustě stoner/doomovém, odkaz amerických kapel je zde docela výrazně slyšet (např. SAINT VITUS), ovšem i toto srovnání naštěstí neubírá Rusům na osobitosti. Hudba je ve skrze zajímavá především tím, že pojímá dohromady melodické a přívětivé části s těmi víceméně monotonními a celistvost nahrávky stojí i padá s neklidnou atmosférou.


Kulminaci těchto spojitostí pak osobně spatřuji hlavně v brutální elegii „Sky is Falling“, nemluvě o závěrečné „Time Is a Murderer“, která představuje solidní „psycho“, avšak nějaký ten destrukční prvek, resp. stěžejní pointa, chybí. Určitá negativa ovšem spatřuji i ve zvukové kvalitě nosiče, místy se mi zdá zbytečně přeboostrovaná. Sice vnímám onen záměr spojený s tou nejvyšší možnou hutností, avšak ve spojitosti s basou se finální výsledek příliš nevyvedl. Právě tohle je podle mého názoru jediný, ale poměrně zásadní přešlap, jež EVOKE THY LORDS prozatím nedovoluje vstup mezi vyvolené spolky ruské superligy. I přes některé mé výtky však deska představuje velmi solidní experiment, nemluvě o celé řadě působivých momentů. Potěšeni tak mohou být hlavně hledači netradičních metalových pojetí s přesahem k teatrálnosti. Domnívám se, že další vývoj EVOKE THY LORDS se rozhodně vyplatí sledovat!

воскресенье, августа 16

Boys! review: Metal.de

Bereits der Name des im März erschienenen, aktuellen EVOKE THY LORDS-Albums lässt keinen Zweifel an der Genrezugehörigkeit der Band aufkommen. "Boys! Raise Giant Mushrooms In Your Cellar!" bewegt sich durchgehend in Stoner- und Doom-Gefilden und unternimmt gelegentliche Abstecher in die Funeral-Doom-Ecke. Das herausstechendste Merkmal des Sounds von EVOKE THY LORDS ist die charakteristische Flöte, die, wie auch auf den vorherigen Werken, den Platz des Lead-Instrumentes einnimmt.

Was erwartet man als Hörer nun also von einem solchen Album? Ruhe, Atmosphäre und entspannte Songstrukturen mit Sicherheit – das bieten EVOKE THY LORDS auf einem gewohnt hohen Niveau. Bereits der Opener "Damn These Deserts" suggeriert den musikalischen THC-Rausch in Form von cleanen, verträumten Gitarren und einem sanft wummernden Bass. Anfangs zumindest, denn ab der Mitte von "Damn These Deserts" weicht diese Gemütlichkeit einem derart bösen, brachialen und dunklen Doom-Part, dass sich der feuchtfröhliche Rausch blitzartig in einen Horrortrip allererster Güte verwandelt. Babys, welche kopfüber an der Decke krabbeln, den Kopf dabei um 180° verdreht, Spinnen mit menschlichen Gesichtern und andere Absonderlichkeiten vermutet man hinter der dichten Stimmungswand, welche EVOKE THY LORDS hier schaffen.



Die Band setzt nicht nur auf Entspanntheit, sondern entführt den Hörer auf eine Reise über weite Wiesen im Sonnenuntergang, bis hin zu dunklen, ungemütlichen Höhlen, welche den Weg durch unheilvolle Bergpassagen ebnen. Soll heißen: Die Russen kombinieren geschickt die Gelassenheit des Stoner Rock mit der nebulösen Chrakteristik des (Funeral) Doom. Auch wenn EVOKE THY LORDS das Hauptaugenmerk sichtlich auf die stimmige Instrumentalisierung des Albums legen, gibt es in Songs wie "Betrayer / Lier" tiefe aber zurückhaltende Growls zu hören, die sich mit weiblichem Klargesang die Klinke in die Hand geben und sich gut in den Gesamtsound des Albums einfinden.

Kleine Kritikpunkte weist "Boys! Raise Giant Mushrooms In Your Cellar!" dennoch auf, was auch die sieben Punkte in der Endnote rechtfertigt. Auch wenn die Flöte als Trademark der Band herhält und größtenteils stimmig eingesetzt wird, drängt sie sich für meinen Geschmack zu oft und zu lange in den Vordergrund. Dies führt dazu, dass man dieses Instrument als Hörer mitunter als nerviges Gedudel wahrnimmt. Des Weiteren beackern EVOKE THY LORDS manche ihrer Ideen und Riffs zu intensiv, so dass sie sich mit der Zeit zu stark abnutzen, um in vielen Durchgängen überzeugen zu können.


Aber genug der Meckerei auf hohem Niveau. EVOKE THY LORDS ist mit ihrem aktuellen Streich erneut ein stimmiges Stoner-/Doom-Album gelungen, welches sich durch für dieses Genre ungewöhnliche Instrumente und viele gute Ideen von der Masse abhebt. Besonders die klugen Wechsel zwischen Entspanntheit in den Stoner-Passagen und (An)Gespanntheit in den Doom-Momenten macht "Boys! Raise Giant Mushrooms In Your Cellar!" zu einem ungewöhnlichen Werk, welches man als Freund des Genres gerne intensiv erkundet.

четверг, июля 23

Boys! review: Doom-metal.com

Evoke Thy Lords are one of the more interesting bands playing Stoner/Doom/Death today, carving out a quirky niche all their own with their excellent second album, 2013's 'Drunken Tales'. Now, two years on, it's time again to go through the looking glass, with their intoxicating new opus, superbly titled 'Boys! Raise Giant Mushrooms in Your Cellar!'. With the evening sun's reddening rays sneaking down through the treetops, Evoke Thy Lords are your tour guides on another psychedelic journey through Jethro-Sabbathian lands; head in the acid-tinged clouds, feet on the traditional Doom metal ground.

Not too much changed from the last trip, nor did it need to. Evoke Thy Lords' approach to Doom/Death is amiable, relaxed, and unhurried despite utilizing quicker tempos than some of their brethren. While some characteristics are shared with Stoner Desert Rock bands, Evoke are never ambiguous about living in Metal territory. Mud-caked guitars focus mostly on rhythm, supplying general heaviness without an abundance of melody or overly detailed riffing. Most of the listener attention is on the flute leads or the vocals: sometimes light, wispy and distant, sometimes more traditional death growling. Tracks like 'Betrayer/Lier' (sic) would have been bitingly angry in the hands of a more straightforward Doom/Death band, but this quintet (which, including guest musicians, expands to an octet) backgrounds the hinted rage behind an everpresent blanket of haze.



The strength of 'Boys!...' is the songwriting. These seven tracks all hold distinctive identities, with features to set each one apart from the others, while all share a common Doom/Death foundation. None of the songs are minimalist exercises in riding one or two ideas into the ground; the album's middle tracks in particular boast a wealth of ideas and some truly lively playing from Evoke's rhythm section. 'World Without Me' and 'Sky is Falling' (the latter boasting some tasty cowbell) have a proto-Metal swing to them that should win over fans of Trouble and Pentagram, while 'I Want to Sleep' gives the band's two guitarists a spotlight in which to stretch out a bit more than elsewhere. For some truly headbanging heaviness, see the opening passage of closing song 'Time is a Murderer', which sees the whole band – guitars especially - attacking the material with a fervor that suggests they know the end (of the album) is nigh.


At just over 45 minutes, 'Boys!...' knows when to end affairs without overstaying its welcome, leaving me ready for more. The album certainly doesn't feel like it comes up short; these Siberians have gotten quite a bit done in a playing time of this relatively concise duration. This new album is a thoroughly kick-ass trip, and Evoke Thy Lords should be proud to stake a claim for their name among today's best.

воскресенье, июля 19

Boys! review: Femforgacs

Az Evoke Thy Lords eddig megjelent két nagylemezéről található ismertető oldalunkon. A csapat debütáló korongjáról haragSICK írt, és egy igen magas osztályzattal honorálta az ott hallott teljesítményt. A 2013-as második albumot boymester kritizálta, aki már kevésbé volt lelkes, de az általa adott 7 pont sem nevezhető épp rossznak. Aztán nemrég kaptunk a Solitude Productions-től egy példányt az orosz banda friss opuszából, ami a hosszú és egyben beszédes Boys! Raise Giant Mushrooms in Your Cellar! címen fut.

Elkezdtem tesztelni ezt a zöldbe öltöztetett gombás cuccot, és a kezdő nóta (Damn These Deserts) alapján gyorsan megnyomtam a "vállalom” gombot. Utólag elmondhatom, kissé elhamarkodott döntés volt ez a részemről. Ugyanis a nyitó dal az egyetlen instrumentális szerzemény a lemezen. És a legpszichedelikusabb is egyben. Persze a későbbi számokban is akadnak bőven elszállós részek, utaztatós hangulatok. Meg gyenge vokális megoldások. Amik szerintem sokat rontanak az összképen. A női ének egész pofásnak mondható, de a férfi, elég egydimenziós extrémkedés nem igazán tetszik.
De vegyük sorjában a dolgokat!


A kezdés, mint már említettem, kifejezetten meggyőző! Kellemes, lebegős témák, a fuvola frankón helyettesíti az énekhangot. A nóta felénél csapnak bele a húrokba, némi riffelgetés erejéig, de előtte és utána is a pszichedelia játssza a főszerepet. A fuvola előtérbe helyezése miatt nyilván mindenkinek beugrik a Jethro Tull, vagy épp itthonról a Török Ádám és a Mini neve. Mivel mindkét alakulatot kedvelem, így a ruszkik ez irányú törekvését is díjazom. A Betrayer / Lier kongás intrója is fület simogató, aztán a fuvola és a női vokál (ami itt még kimerül az "ááááázásban”) sem tudja megtörni az atmoszférát. Első füleléskor már-már azt hittem, hogy ezúttal egy kvázi instru lemezt csináltak a ruszkik, mert csak nem akart megérkezni az ének. De nem így lett, ugyanis 4:25 körül megkezdi áldásos tevékenységét a hörgős fószer, Alexey Kozlov. Majd kisvártatva a női énekért felelős vendégjátékos, Anastasia Kuzheleva is csatlakozik. A zenekar első lemezén már hallható volt ez a mély hörgés-női ének kombó, csak ott az utóbbi az áriázós stílust képviselte. A Drunken Tales vokál szempontjából váltást jelentett, ott nagyon a háttérbe volt keverve az a morgás-szerű valami. Most viszont újra előrébb került a hörgés, viszont a hölgyemény stílusa nem operába illő, hanem a hippis, okkult rockos formulát hozza.

Hallottam már nála ügyesebb/karakteresebb orgánummal rendelkező énekeseket, mégis jobban tették volna, ha neki adják az énektémák nagyobb hányadát. De nem így tettek, a hölgy csak mellékszereplő a derekasan (ámbár kevéssé érdekfeszítően) hörgicsélő Alexey mellett. A riffek természetesen tipikus, a Black Sabbath-ban gyökerező doom/stoner formulák szerint íródtak. Teljesen sablon dolgokat művelnek a gitárosok, amikor be van kapcsolva a torzító. Szerencsére a lazább, torzításmentes, elszállós témáikban több a kurázsi. Néha óhatatlanul felsejlik a Pink Floyd neve az ilyen mélázósabb szakaszoknál.



A legnagyobb problémám a koronggal mégis az, hogy 7-8 hallgatás után sem tudok visszaemlékezni egyetlen fogós dalra sem. Egy-egy részlet erejéig beugrik valami. Egy jól eltalált ének, vagy fuvoladallam, netán gitártéma. De ez kevés a dicsőséghez!

Leginkább háttérzenének alkalmas az Evoke Thy Lords aktuális műve.
A végig ihletett fuvolajáték miatt kapnak plusz fél pontot!

воскресенье, июня 28

Boys! review: Ave Noctum

Sometimes I get pissed off at having to review yet another cookie cutter, cookie monster vocal dominated download, and I seriously consider ditching this reviewing lark; this is definitely not one of those times folks. Evoke Thy Lords are one of those bands that just make this writing gig so worthwhile. Firstly, you’d need a heart of flint and the soul of Michael Gove not to get a smile from an album entitled ‘Boys! Raise Giant Mushrooms in Your Cellar!’ Add to that the fact that I’m in the position of listening to another CD by a Siberian band, and was able to read their foreign language website with a few clicks on the internet shows that I live in an area of privilege and age of wonder. Even without popping the CD into the player, Evoke Thy Lords are already winning review points. To anyone alive before the fall of the Berlin Wall, Siberia was a mythical place where Soviet dissidents were disappeared to, not the home to a metal band!


‘Damn These Deserts’ starts with a laid back sound that suits the title perfectly, slide guitar evoking images of stretches of sun bleached sand dunes, the riffs becoming intertwined with psychedelic ethereal flute playing for the duration of the seven minute plus instrumental album opener. ‘Betrayer/Lier’ follows in truly trippy fashion, a combination of hippy tabla thumping and sonorous Tibetan throat singing (it’s a real and amazing thing folks, look it up for a taste of Doom in its earliest form), before the song travels off into space with hypnotic looping sounds, driven forward by loose relaxed drums, eerie flutes, and angelic female chants that become yet another instrument in the band’s psyche rock arsenal of magic. Nothing is rushed or hectic in the track, but at the same time, massively compelling, the growled male vocals that break through the wall of sleep halfway through the song adding a dark doom laden counterpoint to the rest of the song.



‘World Without Me’ is the album’s first foray into the almost conventional, if your idea of conventional is a thudding groove laden slab of doom guaranteed to have the stiffest of necks nodding to the beat, the almost traditional sound being enhanced by the guitar solo being replaced by yet more skilfully executed flute work, playing that easily matches the sound of Peter Gabriel during the early prog days of Genesis, not that those two acts have much more than that in common beyond accomplished musicianship and a willingness to record extended tracks that allow each instrument to develop their own sound. With ‘I Want To Sleep’ the band explore an extended stoner jam before the deathly male vocals bring the doom, themselves being replaced by the dulcet tones of Irena Drebushchak, a woman whose voice could easily front a band like Blood Ceremony, but in Evoke Thy Lords becomes just another part of their eclectic musical gestalt.

As a follow up to their 2013 album ‘Drunken Tales’ Evoke Thy Lords have not simply rested on their laurels, rather they have continued to grow, and the inclusion of clean female vocals does nothing but enhance their sound. The logistics of touring make it unlikely that this is a band I’m ever likely to see play live, but who knows; if enough of you are intrigued by this review and enough of us go on to buy the album, maybe, just maybe, a little bit of Siberia could come to the West?

(8.5/10 Spenny)